Dnes bychom se s vámi rádi podělili o příběh našeho kolegy Jakuba, který se stal před pár dny náhodným svědkem dopravní nehody. Jakub nezaváhal a skočil do rybníka, aby pomohl ženě z potápějícího se auta. Naštěstí díky Jakubovi vše dobře dopadlo.
Dobrý den Jakube, hned na začátek můžu prozradit, že se dnes budeme bavit o velmi lidském, možná až hrdinském činu, který jste udělal před pár dny. Konkrétně jste tedy zachránil lidský život, můžeme říct, že nebýt vás, mohla celá situace dopadnout úplně jinak. Jak k tomu vlastně došlo?
Jedno květnové pondělí jsem jel s tátou domů z nákupu cestou kolem rybníka, když jsem si na hladině rybníka všimnul potápějícího se auta. V první chvíli jsem myslel, že do rybníka sjelo auto nějakého rybáře, který nezatáhl ruční brzdu nebo tak něco.
Tak to ale úplně nebylo…
To ne. Přiběhla ke mně paní od nás z vesnice, která řekla, že auto do rybníka sjelo ze silnice, že už volala hasiče, ale že je v autě paní a nemůže ven. Ptala se mě, jestli nemám něco, čím by se dalo rozbít okno toho auta. Našel jsem jen klíč na utahovaní šroubů kol. Původně jsem chtěl vzít hever, ale říkal jsem si, že s tím se špatně plave. (směje se)
Co se dělo pak? Byl u nehody i někdo další?
Pár lidí mezitím taky zastavilo a dívali se, co se děje. Než jsem doběhl k rybníku, auto se začalo potápět, jak se plnilo vodou. Rozhlídl jsem se kolem, ale nikdo jiný nevypadal, že by se mu tam chtělo, tak jsem prostě jen zahodil mobil a s tím klíčem skočil do vody.
Páni. Neměl jste strach?
Popravdě jsem nad tím moc nepřemýšlel. Prostě jsem chtěl nějak instinktivně pomoci. Říkal jsem si, že když to neudělám, může to dopadnout špatně.
A co bylo dál?
Když jsem k autu doplaval, byla už přední polovina pod vodou. Potopil jsem se a zkusil se podívat dovnitř. Nic jsem ale neviděl, viditelnost byla podle potápěčů, jak mi pak řekli, asi 5 cm. Zadní okýnko bylo ještě z poloviny nad vodou, tak jsem se ho pokusil klíčem rozbít. To se mi bohužel nepodařilo. Pak jsem si vzpomněl, že rozbít okno nebo otevřít dveře jde až když je auto naplněné vodou a vyrovná se tlak. Když se auto potopilo, zkusil jsem vzít za kliku, uslyšel syknutí, a nakonec se mi podařilo zadní dveře otevřít. Obě ruce jsem nacpal pod těsnění a nohama jsem se zapřel o auto, šlo to velmi těžko. Nakonec jsem dveře otevřel a rukama jsem naslepo nahmatal paní v autě, která se přesunula do zadní části auta, kde byl vzduch nejdéle.
Byla v pořádku?
Vytáhl jsem ji na hladinu a zjistil jsem, že je to moje sousedka z vesnice. Chvíli jsem ji držel nad vodou, ale není to sranda, do příště to musím natrénovat. (směje se) Hned jsem se ptal, jestli je v autě sama, vím totiž, že vozí malou dceru. Naštěstí sama byla. Zeptal jsem se, jestli zvládne plavat. To mi potvrdila a ke břehu jsme doplavali vedle sebe. Ostatní přihlížející nám pak pomohli na břeh.
Kdy přijeli hasiči?
Asi do minuty poté, co jsme se dostali na břeh. Pomohli nám do tepla spolu s ostatními přihlížejícími. Následně přijela záchranka i policie.
To je neuvěřitelný příběh s dobrým koncem. Nejdůležitější je zavolat záchranné složky, přesto ale spousta lidí v takové chvíli zamrzne a už vůbec si netroufne takhle aktivně zasáhnout. Co jste cítil, když jste se rozhodl skočit?
Nějak jsem nepřemýšlel, prostě jsem se rozhlídl, paní nevyplavávala, tak jsem prostě skočil.
Máte nějaký kurz první pomoci nebo jste třeba u dobrovolných hasičů? Vaše reakce by napovídala, že ano.
Ne, vůbec, jen jsem jel náhodou kolem. Byla to náhoda a velké štěstí. Auto bylo do 5 minut pod vodou. Těžko říct, jestli by měl člověk vůbec sílu ty dveře zevnitř otevřít bez cizí pomoci.
Udělal byste to zas?
Samozřejmě. Jen už se do toho rybníka asi nebudu chodit koupat, když teď jezdím kolem, nedělá mi to úplně dobře, hlavně večer ten pohled na černou vodu. Až mi z toho běhá mráz po zádech.
Nesete si z toho něco do budoucna?
Ano, bylo by dobré si udělat kurz první pomoci, aby byl člověk připravený. Chystal jsem se na to už nějakou dobu, ale tohle mě opravdu přesvědčilo. Nikdy nevíte, kdy se ocitnete v pozici zachránce.
Děkuji vám za rozhovor, a především za to, co jste udělal. Věřím, že vaše zkušenost bude inspirací i pro ostatní.
