Světový den hasičů a rozhovor s naším kolegou Patrikem

V pondělí 4. května slavíme světový den hasičů a tak svátek jejich patrona, svatého Floriána. U této příležitosti jsme krátce vyzpovídali našeho kolegu Patrika, který je už mnoho let dobroovlným hasičem. Více se dozvíte v rozhovoru.

• Ahoj Patriku, jak dlouho už jsi u dobrovolných hasičů a co tě vedlo k tomu se dobrovolným hasičem stát?
  • Od svých 14 let a od začátku zastávám funkci strojníka. Já jsem třetí generace hasičů v naší rodině, takže tohle nadšení asi dědíme. (směje se)
• Aktuálně působíš v SDH Sázava, kde máte i zásahovou jednotku. Tam jsi taky členem?
  • Ano jsem. Průměrně máme tak 20 výjezdů za rok, letos bohudík zatím jenom dva. Většinou jsou to technické zásahy, požáry jsou spíš v menšině.
• Jak je to se zájmem lidí ve vesnici o dobrovolné hasiče? Máte nouzi o nové členy?
  • Naštěstí máme jednotku i sbor vcelku stabilní a netrpíme nedostatkem lidí. Pravda ale je, že mladých lidí, řekněme mezi 20 a 30 lety moc nemáme, musíme to pak táhnout my, staří. (směje se) Na druhou stranu máme hodně malých dětí, které se staly členy soutěžních družstev a moji kolegové z SDH se jim aktivně věnují, trénují je a jezdí s nimi na dětské soutěže.
• Takže nové členy v SDH byste uvítali?
  • Jasně. A určitě nemusí být ze Sázavy, rádi mezi námi přivítáme i přespolní. Mohou být pouze členy SDH anebo se mohou zapojit i do zásahové jednotky. Tam je nutné se samozřejmě oficiálně přihlásit a také splnit nějaké předpoklady jako zdravotní prohlídku, základní kurz pro hasiče a další pravidelná školení a prohlídky. Ale není to nic strašného. (směje se)
• Faktem v mnoha obcích je, že SDH se velkou měrou podílí na místním kulturním životě. Jak je to u vás v Sázavě?
  • Bez hasičů to nejde, v Česku je to už taková tradice. U nás v Sázavě je organizací spoustu, takže u nás se o tohle dělíme. SDH Sázava úzce spolupracuje s SK Sázava. Mezi ty pravidelné akce patří vítání léta, pálení čarodějnic, dětský den, taneční zábavy, různá posezení s živou hudbou a podobně.
• Kde vidíte jako SDH největší finanční podporu?
  • Většinou je obec největším podporovatelem, zvlášť když se jedná o nákup nových aut a podobně. Využíváme také dotace kraje Vysočina. A velkou měrou taky pomáhají dotace od jednotlivců nebo od firem. I Hettich každý rok dobrovolnické aktivity podporuje, toho si moc vážíme. A na něco si vyděláme i tím, že zorganizujeme nějakou akci pro veřejnost, kde sbíráme dobrovolné příspěvky na vstupném apod. Nezdá se to, ale být ve vedení SDH je taková druhá práce.
• Teď bych se ráda přesunula k nám do Hettichu. Před si dvěma lety jsme ve firmě ustanovili, že členové zásahových jednotek IZS mohou odjet z práce k zásahu a náleží jim za to náhrada mzdy. Ty jsi byl iniciátorem této změny, jak toto rozhodnutí hodnotíš?
  • Já jsem o to usiloval dlouho a jsem moc rád, že se povedlo změnu prosadit. Dřív jsem si musel na výjezd brát dovolenou nebo náhradní volno. Díky této změně firma dává jasně najevo, že si váží naší dobrovolnické práce a toho, že spolu s dalšími členy IZS zajišťujeme bezpečí nás všech.
• Ty sám se velkou měrou podílíš taky na bezpečnosti přímo u nás ve firmě, protože jsi členem preventivní požární hlídky.
  • Ano, to jsem. Spolu s dalšími kolegyněmi a kolegy máme na starost především odhalovat všechna riziková místa, aby k žádnému požáru vůbec nedošlo. A pokud už náhodou dojde, jsme proškoleni na to, jak zavolat pomoc, jak lokalizovat požár, jak funguje elektrická požární signalizace v budovách, kam evakuaovat spolupracovníky a taky jak poskytnout první pomoc.
• Pamatuji si taky, jak jsi jednou na Jihlavské ulici před firmou hasil projíždějící auto.
  • No jo, mám to zkrátka v krvi. Tehdy někomu na silnici začalo hořet auto, takže jsem automaticky vyběhl spolu s dalšími dvěma chlapy hasit a samozřejmě zavolat 150.
• Právě tento incident byl spouštěč toho, že jsme na plot firmy umístili automatický elektrický defibrilátor (AED), který může posloužit nám ve firmě i komukoli z veřejnosti, kdo ho potřebuje.
  • To je super věc, opravdu to zachraňuje životy. Čím víc lidí z veřejnosti ví, jak na první pomoc, jak použít AED nebo jen jak správně zavolat pomoc, tím větší šanci máme všichni na šťastný konec. A umístění AED do firmy a taky proškolení všech zaměstnanců vnímám jako velký krok dopředu.
• Na konec se zeptám, co je pro tebe největším motorem, co tě motivuje být dobrovolným hasičem?
  • Pro mě je to především chuť a jistá samozřejmost pomáhat. Jak jsem říkal, jsem už třetí generace hasičů u nás v rodině, takže mi tyhle hodnoty rodiče vštěpovali od mala. Vidím to tak, že tím přispívám do společnosti. Něco si z ní beru, takže něco musím vrátit. A pak je to samozřejmě adrenalin, který přichází při zásahu.

Děkujeme Patrikovi za rozhovor a všem profesionálním i dobrovolným hasičům za jejich odvahu, obětavost a ochranu životů a majetku. Vážíme si toho.